Celé česko čte dětem ® - čtěme dětem 20 minut denně, každý den

Děti a vliv médií

Televizní přijímač a počítač se staly členy rodiny, bez nichž je těžké si představit život. Podle statistických údajů se televize nachází téměř v každé domácnosti a každá pátá rodina vlastní několik přijímačů. Mnohé děti mají televizní přijímač ve svém pokoji a neomezeně tento „dar civilizace" používají.

Zamýšlíme se nad tím, kolik hodin trávíme před televizí? Jak televize a jiná elektronická média ovlivňují rozvoj a chování našich dětí?

Studie popsané v knize Getting Unplugged od amerických autorů Joan Andersonové a Robina Wilkinse prokazují, že čím více času děti tráví u obrazovky, tím hůře si umějí poradit s mluvením, čtením, psaním, kritickým myšlením a myšlením v souvislostech, a také mají hůř vyvinutou představivost.

Pokud tedy odečteme 8 hodin na spánek, pak 4 hodiny denně u obrazovky představují čtvrtinu času našeho aktivního fungování - budou to tedy 3 plné měsíce v roce a více než 16 let v případě 65 let života!

Podívejme se na to z hlediska času ztraceného pro aktivní život - vzdělávání, čtení, sportování, budování rodinných a přátelských vztahů apod. V případě dětí jde o jednu čtvrtinu roku nenávratně ztracenou pro vývoj potřebných životních dovedností, stimulace mozku, cvičení inteligence a představivosti, dosahování znalostí a vlastních zkušeností v reálném životě. Navíc to není jen ztráta času. Přemíra hodin u obrazovky narušuje vývoj dítěte ve všech oblastech - fyzické, psychické, intelektuální a sociální - a tím také destruktivně ovlivňuje celý jeho život.

Podle Americké akademie pediatrů (American Academy of Pediatrics) by děti do 2 let života neměly mít žádný kontakt s televizí. Pro starší děti a dospívající se nedoporučuje věnovat televizi, videohrám či používání počítače dohromady více než 2 hodiny denně.

Rodičům se zdá, že televize je pro děti výborným zdrojem znalostí a informací a že učí a stimuluje jejich vývoj. Jsou rádi, že děti sledují vzdělávací programy. Je pravda, že programy tohoto druhu poskytují školní znalosti zábavným a veselým způsobem. Nicméně především pod záminkou vzdělávání se u dětí formuje zlozvyk sledování televize, velmi silná závislost na skleněné obrazovce.

Zastavme se na chvíli u představivosti. Vyprávění a čtení povzbuzuje a posiluje schopnost vytváření mentálních (vnitřních) obrazů. Tímto způsobem se tvoří základ myšlenkových procesů. Sledování televize zabíjí představivost. Proč si představovat hrdiny z pohádky, tvořit v mysli obrazy míst a událostí, když je vidíme na televizní obrazovce - nádherné, vytvořené týmem dokonalých dospělých odborníků? Je těžké
s nimi soutěžit!
Současná didaktika se samozřejmě nemusí distancovat od elektronických médií. S jejich pomocí může dítě např. sledovat africká zvířata v jejich přirozeném prostředí, účastnit se různých událostí, zkoumat podvodní svět či vesmír. To vše, nedostupné přímým pozorováním, je na obrazovce na dosah ruky. Ve využívání sdělovacích prostředků je však nesmírně důležité zachování míry a rozvahy.
Stojí tedy za to zredukovat počet hodin trávených dětmi u obrazovky a společně s nimi vybrat pouze několik programů v týdnu - moudrých, rozvíjejících nebo přinášejících zábavu na dobré úrovni.

Televize dítě neobejme, nevysvětlí mu to, čemu nerozumí, a nebude je držet za ruku, když se bude bát.

Ve školním věku se problém v souvislosti s fascinací internetem dále prohlubuje. Děti navazují internetové kontakty pomocí psaných zpráv - necvičí tedy řeč, konstruování projevu, volbu slovní zásoby. Obtíže s písemným vyjadřováním svých myšlenek a také spěch způsobují, že se slovní projev stává velice jednoduchý, ba dokonce primitivní. Začíná převládat jazyk ze slovního a syntaktického hlediska chudší, s pokulhávajícím pravopisem. Internet se stává dalším sdělovacím prostředkem, který omezuje jazykové dovednosti, tak důležité v myšlení a mezilidských vztazích. Tvůrci počítačových programů a her přesvědčují rodiče dokonce velmi malých dětí, že tyto produkty jsou přímo nezbytné pro intelektuální vývoj jejich dítěte. Ve skutečnosti jde výrobcům o zvýšení prodeje jak programů, tak i zařízení nové generace, ale také o to, aby si dítě zvyklo na počítače a hry a vytvořilo si tak závislost, která jim dodá zákazníka na celý život. Děti se stávají závislými na hrách velmi rychle. Část z těchto závislých se dokonce dostává do psychiatrických léčeben, jelikož se v jejich mysli stírá hranice mezi virtuálním a reálným světem.

Média formují jazyk dítěte. Již malé děti používají pro sebe nesrozumitelné vulgární výrazy (blbec, nemehlo, kretén, chytrák, osel, prázdná hlava, zabiju tě, dostanu tě, nenávidím tě...), zaslechnuté v některých programech pro děti. Čím jsou děti starší, tím je jazyk na ně namířených programů vulgárnější a důraznější. Nicméně v kreslených filmech pro nejmenší je více násilí, agrese a vulgarity než v mnoha programech pro dospělé.

Jak učit děti úctě, empatii, respektu k odlišnostem, když takové lekce plynou z populárních televizních programů?

Jiným následkem využívání sdělovacích prostředků uvedeným ve studiích je formování životního postoje zaměřeného na „mít", jenž je charakterizován tendencí ke shromažďování materiálního majetku, na rozdíl od postoje „být", orientovaného na vlastní vývoj, poznávání světa a práci pro společnost. Zobrazování bohatství jako klíče k úspěchu a osobnímu štěstí, a také záplava reklam, jak v televizi, tak i na internetu, podněcují v dětech touhu vlastnit. Děti se identifikují s hrdiny reklam a formují se v nich přesvědčení, že životním cílem je bohatství, krása, síla, shromažďování hraček, sladkostí a jiných předmětů.

Pečujeme o vzdělání našich dětí, vybíráme jim dobrou školku, snažíme se o vhodné pedagogy, chceme, aby se učily v nejlepší škole, aby dosahovaly dobrých výsledků. Ale současně, prostřednictvím internetu, pouštíme do svých domovů anonymní učitele, kteří předávají našim dětem hodnoty zcela v rozporu s těmi, které bychom je chtěli naučit.