Celé česko čte dětem ® - čtěme dětem 20 minut denně, každý den

Neurolog, profesor 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
v Praze, bývalý předseda České neurologické společnosti
a viceprezident Evropské federace neurologických společností.

Patřím k početným lidem, kteří se bojí, že svět dobrotivosti a laskavosti pomalu prohrává.
Jdu ulicí a slyším nespočetná "vole", v hovorech vášnivých i v hovorech klidných, vždy však poučujících a sebevědomých. Slyším o vylekaných seniorech, kteří si o sobě přečetli, že jsou středem posměchu a rozpínavé kritiky mladých na facebooku. Novináři píší o střetu generací, kdy mladí lidé nemíní živit ze své práce důchody starých občanů. Odkud se ten nedostatek laskavosti a nedostatek velkorysosti bere? Odkud ta výsměšná bojovnost, provokující "kdo z koho"?
Nejsou ty okoralé duše o něco ošizené? Netrpěly nouzí, když toužily v dětství po lásce?
Znám také duše nádherné, hledající soulad, vzdělanost, důvtip, povznesení. Hledají cesty, jak druhého potěšit a s úsměvem mu popřát dobromyslného humoru; dát mu kus ze své spokojenosti.
Ze svých setkání se pak obě strany rozcházejí potěšené, dokonce vybavené sílou šířit povzbudivé dobro dále.

Při jízdě za jedním autem v USA jsem si na něm četl nápis: "Practice random kindness and senseless acts of beauty" - "Provozuj náhodné laskavosti a bezcílné skutky krásy".
Přemýšlel jsem, kde na to takový nositel nakažlivé pohody "veme". Zjistil jsem to! Ale jenom částečně.
Musel to, mimo jiné, někdo do něj napumpovat. Když jsem zažíval v Německu diskuse nad mladými teroristy z "Rote Armee Fraktion", vysvětlovali jejich rodiče, jak je zanedbávali v dětství v šedesátých letech, když sami byli v mládí plni posedlosti vydělávat peníze, posedlosti využít příležitostí v náhle slibných kariérách.

I my jsme lítali za svou osobní důležitostí a když jsme se začali bát o lásku svých dětí, tázali jsme se: "Nepřehnali jsme to?".

Dnes jsou nástrahy horší - společnost rozjívená nepřetržitým vzájemným sváděním k ziskům a požitkům.
Nevěděl jsem, že do toho vstoupila paní Eva Katrušáková se svým účinným "STOP!".
Teprve při udělování cen Českého literárního fondu 3. 6. 2010 v Divadle Archa jsem vyslechl laudatio Prof. J. Trávníčka na bohulibý projekt "Celé Česko čte dětem", komisí vybraný jako nejzáslužnější za rok 2009. Při jeho slovech "Nezapomněli jsme dnes na něco?....Sedíce u dětské postýlky s rozevřenou knihou, jsme schopni.....vrátit se k sobě samým... ...obdarováváme, a současně jsme sami obdarováni...šťastni, že činíme šťastnými druhé" jsem vnímal výstižnou pravdu. Zde byla ta pravá esence života jako na dlani! Viděl i slyšel jsem v té chvíli ticho dětských ložnic a hlas dobrého člověka, odvíjejícího dobrý děj. Ať si v tu dobu běsní v televizi Vyvolení a všechny ty klackovité jalovosti, rodina dostává záruku, že děti obstojí! Obstojí proti vulgárnímu naparování v dospívajících kolektivech, proti nástrahám nabízených drog, proti primitivismu hracích automatů, proti podrývání autority učitelů.
Slov k poděkování za tak velké dobro se mi nedostává. Držte se a zachraňte nám kultivovanou a svornou společnost.

Prof. MUDr Pavel Kalvach, CSc
Neurologická klinika 3.LF, KU