Celé česko čte dětem ® - čtěme dětem 20 minut denně, každý den

Dobré rady pro rodiče, prarodiče, učitele a všechny, kteří mají chuť číst dětem.

 Nečtěte příběhy, které se vám samotným nelíbí. Váš nezájem se v průběhu čtení projeví a to popírá jeho smysl.

 Nepokračujte ve čtení knihy, jakmile zjistíte, že jde o špatnou volbu.
Jste-li pedagog, nemějte pocit, že musíte každou knihu spojit se školní prací. Nesvazujte široké spektrum literatury úzkými definicemi školních osnov.

 Nezahlcujte posluchače. Při výběru četby ke čtení nahlas zvažte intelektuální, společenskou a emoční úroveň svého publika. Nikdy nečtěte texty, které jsou nad emoční úrovní dítěte.

 Nevolte knihu, kterou mnoho dětí již slyšelo nebo vidělo v televizi. Jakmile je pointa příběhu známa, jeho zajímavost z velké části pomine. Můžete však přečíst knihu a poté se podívat na film. To je dobrý způsob pro to, aby děti samy viděly, o kolik toho kniha může zachytit více než film.

 Při výběru povídek ke čtení nahlas se vyhněte knihám, které jsou příliš zatíženy dialogy; jsou obtížné pro čtení nahlas i poslouchání. Všechny vsunuté odstavce mají usnadňovat tiché čtení. Čtenář vidí uvozovky a ví, že jde o nový hlas, jinou osobu, která hovoří - ale posluchač to neví. A pokud spisovatel na konci nepoznamená, že to či ono "řekl pan Murphy", posluchačstvo nemá pojem o tom, kdo co řekl.

 Nenechte se zmást získanými oceněními. Skutečnost, že kniha byla oceněna, ještě není zárukou toho, že se bude dobře číst nahlas. Většinou se ocenění uděluje za psaný text, nikoli za jeho poslechové kvality.

 Nevnucujte dětem výklad příběhu. Příběh je možné si prostě vychutnat, není zapotřebí, aby měl nějaké poslání, stejně budete mít látku k diskuzi.

 Nezaměňujte kvalitu s kvantitou. Desetiminutové čtení dítěti, s plnou pozorností a nadšením, může v mysli dítěte zanechat mnohem výraznější stopu než dvě hodiny osamělého sledování televize.

 Nepoužívejte knihu k výhrůžkám ("Pokud si neuklidíš pokoj, nebude večer povídka!"). Jakmile dítě nebo třída vycítí, že jste z knihy učinili zbraň, změní svůj postoj ke knihám z kladného na záporný.

 Nesnažte se soutěžit s televizí. Řeknete-li "chceš raději povídku, nebo televizi?", obyčejně si vyberou to druhé. Je to, jako byste devítiletému dítěti říkali "chceš raději zeleninu, nebo koblihu?". Protože dospělí jste vy, vy volíte. "Televize se v tomto domě vypíná v osm třicet. Jestli potom, než půjdete spát, chcete přečíst příběh, je to možné. Jestli nechcete, také je to v pořádku, ale televize se vypíná v osm třicet."
Nedopusťte, aby to vypadalo, že jsou knihy zodpovědné za to, že se děti nemohou dívat na televizi.