Celé česko čte dětem ® - čtěme dětem 20 minut denně, každý den

Rodičovství je disciplína nelehká a každá rada od člověka, který může poskytnout užitečné informace, dobrá. Oslovili jsme pět odborníků, aby vám pomohli s dětmi lépe vycházet v pěti důležitých oblastech společného života.

Pocit, že v rodičovství "plavete", vás nejspíš zaskočil už několikrát. A neslibujeme, že se nedostaví zase. Na druhou stranu možná následující rady odborníků z oborů zdravotnictví, psychologie, sport, volný čas a kriminalistika možná přinesou odpovědi alespoň na některé vaše otázky. Přesně o to nám šlo. Svůj čas a zkušenosti nám věnovali: lékařka-pediatrička MUDr. Michaela Trnková, Marie Blažková, ředitelka Domu dětí a mládeže Kralupy nad Vltavou, nadporučík Mgr. Václav Volf, zástupce vedoucího kriminální policie a vyšetřování Mladá Boleslav, manažer české fotbalové reprezentace Vladimír Šmicer a dětská psycholožka PhDr. Ilona Špaňhelová.

SPORT

Vladimír Šmicer (MANAŽER FOTBALOVÉ REPREZENTACE ČESKÉ REPUBLIKY, PŘEDSEDA FANKLUBU NÁRODNÍHO TÝMU, PŮSOBIL U NÁS I V ZAHRANIČÍ, MNOHONÁSOBNÝ REPREZENTANT, VICEMISTR EVROPY, MISTR ČESKÉ LIGY, VÍTĚZ LIGY MISTRŮ A POHÁRU UEFA)

RODIČ MUSÍ BÝT FANOUŠEK

"Bez podpory z domova to ve fotbale nahoru nejde."

1. Dá se podle vás usoudit, jestli mají něco společného rodiče špičkových fotbalistů?

Určitě mají společný rys. Ti hráči pocházejí z různého prostředí, ale jejich rodiče je museli hodně podporovat, protože když se kluk dostane tak vysoko, znamená to, že se sportu zodpovědně věnoval odmalinka, a to bez podpory rodiny nejde. Takže rodiče hrají zásadní roli. Zásadní roli v tom, že obětovali víkendy, vozili dítě na tréninky, věnovali čas i peníze.

2. Jak vám rodiče nejvíc pomohli?

Hodně zásadním rozhodnutím bylo, že se z vesnice poblíž Děčína přestěhujeme celá rodina do Prahy. Mělo to dva hlavní důvody. Sestra se velmi dobře učila. A já už v té době ostatní kluky fotbalově převyšoval. Druhý takový důležitý bod nastal po mojí maturitě na střední obchodní škole, kdy mi rodiče nabídli, že mě budou rok dva podporovat ve fotbale, abych se nebál o budoucnost a zkusil se prosadit. Kdyby se to nepovedlo, šel bych pak na vysokou, ale přišla profesionální smlouva ze Slavie, tak jsem ani nemusel na brigádu, abych přinesl domů nějakou korunu. (úsměv)

3. Dlouho jste hrál v zahraničí. Kde za hranicemi se český mládežnický fotbal může učit a co konkrétně?

V Anglii se mi ani tak moc nezdálo, že by něco ultra užitečného vymysleli, ale ve Francii mají velmi dobře vychytaný systém fotbalových akademií. Klukům, kterým se fotbalově daří, nabídnou možnost propojit fotbal se školou a dělají to moc dobře. Ti hráči pak nemusí šidit školu ani fotbal, protože mají dobré šance obojí skloubit, což je samozřejmě ideální.

4. Co nejdůležitějšího mohou udělat pro malého sportovce jeho rodiče?

Každé dítě určitě těší, když se rodič zajímá. To platí nejen u fotbalu. I pochvaly jsou samozřejmě důležité, ale zase jich nesmí být nekriticky moc, aby si dítě nemyslelo, že dělá všechno perfektně.

5. Váš sedmiletý syn hraje fotbal v Dolních Chabrech. Jak se sám jako rodič, který ve sportu něčeho dosáhl, chováte v zámezí?

Jsem klidnej. (úsměv) Fandím mu a nedělám z ničeho ukvapené závěry. Protože vím, že je to ještě sranda. Jde jen o to, naučit ty kluky co nejvíc. Škoda že to kolikrát nevědí ostatní rodiče, už jsem na turnajích přípravek viděl leccos. Na druhou stranu... Nevím, jestli budu stejně klidnej, až bude klukovi patnáct nebo šestnáct a bude se třeba rozhodovat o jeho fotbalovým osudu. Zatím si to ale užívám.

VE SPORTU NEPODCENIT...

Kdo je trenér vašeho dítěte? Vyšetřete si čas a na tréninky se občas zajděte podívat. Hovořte s dítětem o tom, jak trenér komunikuje.
Do patnácti let by děti vůbec neměly posilovat a pak pouze v přísně hlídaném režimu. Sami proto nezavádějte žádné "vylepšovací" metody. Teenageři potřebují kvůli hormonální smršti více spát. Natož ti, kteří se věnují vrcholovému sportu.
Některé děti působí v mladším věku talentovaněji než jiné. O sportovním osudu však rozhodne až nástup puberty.
Čeští školáci mají tělesnou výchovu jako povinný předmět v rozsahu dvě až tři hodiny týdně. Pokud se věnují i ve volném čase nějakému sportu pravidelně, je to vidět na jejich posílené imunitě a lepší fyzické kondici.
Mají také menší problémy s agreagresivitou a jejich chování je méně rizikové (viz Kriminalistika). Učí se stanovovat si cíle a pracovat v týmu.
Mezi dlouhodobě nejoblíbenější sporty pronikly v posledních letech nově golf, florbal a hokejbal pro svou snadnější dostupnost.

ZDRAVÍ

MUDr. Michaela Trnková (PANÍ DOKTORKA PRACUJE V OBORU PEDIATRIE NA SOUKROMÉ KLINICE V PRAZE, KONTAKT: WWW.BABYCARE.CZ)

DÍTĚ JE RODIČŮ

1. Vyžadují od vás rodiče zbytečně recept na antibiotika nebo jiné "prášky"?

Ano. Rodiče neustále chodí s dětmi ve chvíli, kdy teprve začínají být nachlazené, ještě jsou bez teplot, jen s rýmou. Prostě v době, kdy nikdo z lékařů není schopen stanovit diagnózu. Chodí takzvaně "pro jistotu", ale tu jim lékař nemůže dát, protože každý patologický proces se vyvíjí. Mnohem cennější je podat léky na teplotu a kašel a vyčkat dva až tři dny. Něco jiného je náhlá změna zdraví. Horečka, porucha vědomí, úraz a tak dále. Tam je okamžitá návštěva samozřejmě na místě. Bohužel se stále setkávám s tím, že matky sice čtou všechny možné příručky, a dokonce odborné články, včetně internetu, ale přitom nejsou schopny dát dítěti ani zábal nebo antipyretikum (léky proti horečce, pozn. aut.), než k lékaři dorazí. Jako by svou zodpovědnost za vlastní dítě chtěly zcela přenést na lékaře.

2. Jak děti stravovat, aby péči pediatrů potřebovaly co nejméně?

Celoročně by děti měly konzumovat denně minimálně tři porce ovoce a zeleniny. Zejména v zimních měsících. Kamenem úrazu jsou snídaně a svačiny školních dětí. Snídaně by měla probíhat v klidu. Neměl by chybět ovocný džus a cereálie, jogurt. Pokud jsme ale my dospělí uspěchaní, ráno probíhá v poklusu a pokřiku, nemůžeme jiný návyk čekat ani u dětí. Stejně pak bude probíhat jejich svačina, pokud ji rovnou nevynechají. Ale nejde jen o stravování, ale samozřejmě také o dostatek pohybu. Fyzická námaha je nejlepším lékem na stres stejně jako u nás dospělých.

3. Jsou dnešní děti otužilé?

Jen ty, jejichž rodiče na otužování myslí. S otužováním je to tak, že nemohu chtít, aby dítě žijící doma v pětadvaceti stupních (protože tak je to příjemné mnohým dospělým) bylo otužilé. Doporučuji i během zimy teploty v místnosti okolo jednadvaceti stupňů, na spaní i méně. Nekoupat děti v přetopených koupelnách a na závěr každé koupele je navyknout pozvolna na studenou sprchu. Určitě je to postupně otuží a sprcha ráno pak navíc ty starší, co seděly do půlnoci u počítače, probere. Pozitivní význam má i saunování.

4. Považujete povinný očkovací kalendář za kompletní a dostačující?

Podle mého názoru máme v současné době systém očkování téměř ideální. Krom základního přibyla hrazená pneumokoková vakcína, která jistě - tak jako všude ve světě - rapidně sníží počet dětí s těžkými onemocněními, jako jsou zánět středního ucha, zápal plic, zápal mozkových blan. Já bych byla i pro plošnou vakcinaci proti původci průjmu, rotavirům, a původci rakoviny děložního čípku. Rozhodně tato očkování, ale i další vakcinace podle způsobu života rodiny (cestování...), rodičům doporučuji.

5. Jak by měla probíhat ideální komunikace mezi rodičem a pediatrem?

Rodič přichází pro odbornou radu, měl by s lékařem co nejvíce spolupracovat a rady, terapii, nutnost kontrol (atd.) respektovat. Já se velmi snažím ve své ambulanci vše rodičům srozumitelně vysvětlit, připravit je i dítě na úkony, které budou následovat a udělat z nich své partnery v péči o dítě.

PROČ NEPSAT OMLUVENKU...

Odborníci z University of Newcastle tvrdí, že děti nejčastěji kopírují stravovací zlozvyky svých otců.
Třetina českých dětí od dvou do šesti let má více zkažených zubů, než je evropský průměr. Zubní kaz je infekční - stomatologové by měli spravovat i mléčný chrup.
Více než třetina učitelů má ve své třídě tři až pět dětí s nadváhou či obezitou, prokázal loňský průzkum společnosti Ferrero mezi čtyřmi tisícovkami tuzemských kantorů. Obezitou a nadváhou trpí v České republice 13 procent dětí ve věku šest až deset let. Ve věku 11-15 let 14 % chlapců a 10 % děvčat.
Dobře si rozmyslete, než napíšete omluvenku na tělocvik. Podle autorky studie docentky Susi Kriemlerové byla prokázána souvislost mezi hodinami tělesné výchovy a zdravím dětí nebo jejich kondicí.
Teenageři spí méně, než by potřebovali. Jsou pak náchylnější k onemocněním.

VOLNÝ ČAS

Marie Blažková (ŘEDITELKA DOMU DĚTÍ A MLÁDEŽE KRALUPY NAD VLTAVOU, KONTAKT: DDMKRALUPY@SEZNAM. CZ, PROHLÉDNĚTE SI I HEZKÉ WEBOVÉ STRÁNKY WWW.DDMKRALUPY.CZ)

NEZŮSTAT NA ULICI

1. Kolik kroužků týdně je podle vás rozumné dítěti povolit a jakou by měly mít skladbu?

Je to samozřejmě individuální, ale obecně se podle mě dá říct, že rozumné jsou tři kroužky s různorodým zaměřením. Například šachy, sport, jazyk nebo výtvarné zaměření. Měly by se vyváženě střídat pohybové a vzdělávací činnosti.

2. Mnoho kantorů si stěžuje, že jsou dnešní děti pasivní. Máte podobný názor?

Ano. Celkově jsou pasivnější. Záleží na rodičích, jakým směrem děti vedou. V průměru jsou děti méně pohybově zdatné.

3. Má dnes nejmenší generace stále ještě pověstné české "zlaté ručičky"?

Také toto záleží na vedení rodiny. Konstatuji, že je to opět v průměru horší. Klesá zájem o rukodělné a tvořivé kroužky. Dětem chybí tvořivost, fantazie a hlavně podněty pro tyto činnosti.

4. Za jakých okolností byste doporučila, nebo naopak nedoporučila dokončit kroužek třeba do pololetí, pokud už ho rodiče zaplatili?

Doporučila bych ukončení pouze v případě, že dítě přestane navštěvovat zájmový útvar ze zdravotních důvodů. Rodiče by se však měli určitě informovat na docházku a zapojení dítěte do činností v kroužku.

5. Podléhají kroužky "módě"? Jaké jsou momentálně v kurzu, které naopak na ústupu a kam vývoj směřuje?

Kroužky určitě podléhají módě. Nyní je největší zájem o kroužky taneční, kroužky bojového umění a keramické. Klesá zájem o počítače a přírodovědné zájmové útvary. Největší zájem o naši činnost mají maminky s dětmi předškolního věku. V posledních třech letech se nám každý rok zvyšuje počet dětí. Každý rok také provádíme anketu, kdy děti vyjádří svá přání. Snažíme se jim vyjít vstříc a reagujeme nabídkou kroužků. Jsme připraveni všechny děti zapojit do naší činnosti a nenechat je pobíhat po ulici.

TIPŮ, CO DĚLAT, JSOU TISÍCE...

Domů dětí a mládeže pracuje v České republice přibližně tři sta, fungují prakticky v každém větším městě. Jde o školská zařízení zřízená kraji a městy. Jejich činnost zajišťují profesionálové s pedagogickým vzděláním.
Tisíce možností aktivit poskytuje projekt Aktivní dítě (www.aktivnidite.cz) - databáze nabízí kroužky podle města či kraje nebo konkrétního zaměření.
Užitečné tipy na vyplnění volného času najdete například na internetové adrese www.kudyznudy.cz nebo www.neninamtojedno.cz, www.mitkamjit.cz (pro Prahu), www.junak.cz, wwwpionyr.cz, www.crdm.cz (Česká rada dětí a mládeže).
Řadu kroužků jistě provozuje také základní škola, kterou potomek navštěvuje. Cena zájmových útvarů je až o třetinu nižší než v DDM nebo lidové škole umění.

KRIMINALISTIKA

npor. Mgr. Václav Volf (ZÁSTUPCE VEDOUCÍHO SLUŽBY KRIMINÁLNÍ POLICIE A VYŠETŘOVÁNÍ MLADÁ BOLESLAV, O DROGOVÉ ZÁVISLOSTI PSAL NEDÁVNO DIPLOMOVOU PRÁCI)

NEŽ BUDE POZDĚ

1. Které faktory mají z vaší zkušenosti na kriminalitu mladistvých (lidé do 18 let, pozn. aut.) největší vliv?

Drogy. To je bez debat. Drogy a alkohol. A pak parta, to navzájem to hodně souvisí. Kolikrát parta nahrazuje teenagerům rodinu a pod vlivem party, ve které se cítí dobře a bezpečně, páchají trestnou činnost takového druhu, že se jejich rodiče později - když to praskne - nestačí divit. "Náš Pepík a drogy?" žasnou. "No to nikdy. To si vymýšlíte. Co se to na něj snažíte hodit?!" Policii považují za nepřítele, který jejich děti očerňuje. Když jim dojde, že máme pravdu, bývá už obvykle dost pozdě.

2. A ten "Pepík" je spíš ze sociálně slabé nebo rozvrácené rodiny?

Právě že není. Tohle skutečně platilo dřív, ale dnes je mnohem víc případů z rodin, kde rodiče zkrátka nemají čas. Dají dítěti peníze nebo prostor a nezajímá je, co kde dělá. Je to složitý propletenec - když se rodiče dítěti nebudou dostatečně věnovat, vynahradí si pozornost a pocit důležitosti nejčastěji zrovna v partě. Totéž se ale může stát, když rodiče doma přehnaně kritizují nebo mají předimenzované nároky. Hodně problematické je i to, že spousta rodičů neumí odlišit projevy vlivu drogy od puberty. Protože spousta rodičů žije v bludu, že dokud nenajdou injekční stříkačku někde pod postelí, jejich dítě v drogách nevězí. Že to dítě nejí, že nespí, že se divně chová, že se doma ztratily věci... To pořád považují za projevy "puberty", a tak prošvihnou důležité šance ještě zasáhnout.

3. Radil byste podívat se dítěti, které totálně změnilo v poslední době své chování, do mobilu nebo do počítače?

Stoprocentně. Ať si o tom myslí každý, co chce, na svobodu je čas, až dospěje a převezme zodpovědnost za svůj život. Zatím je to moje dítě a udělám cokoliv, abych ho ochránil a dozvěděl se, jestli není v nebezpečí. Razím heslo: "Důvěřuj, ale prověřuj." Když zjistíte, že se pletete, všechno v pořádku. Když se podezření potvrdí, získáte možná ten rozhodující čas něco změnit. Je to pak stejně boj, protože fetující dítě si neuvědomuje, že by dělalo cokoliv špatně. Nevadí mu, že nebude mít vzdělání, nevěří, že si ničí zdraví. Žádná univerzální rada není. Kdybych ji znal, jsem boháč.

4. Posunout hranici trestní odpovědnosti z patnácti na čtrnáct let ano, nebo ne? Legalizovat "měkké drogy" jako marihuanu ano, nebo ne?

Tu hranici bych neposouval, ale zato bych vrátil do dřívějšího stavu luxusní rozsah ochrany, kterou požívají v rámci zákonů mladiství do osmnácti let. Zákon je chrání podle mě příliš a oni to moc dobře vědí. Neuznávám pojem měkké drogy. Co se marihuany týče, úplně mi jede mráz po zádech. Protože vím, že osmdesát procent uživatelů pervitinu začínalo kdysi na ní. Marihuana je pro mnohé spouštěcí droga.

5. Máte malého syna. Jaké jste si vytyčil hlavní body výchovy?

Nevím, jestli bych se zrovna já k tomu měl vyjadřovat v novinách. Můžu se plést. Jsem dost přísný, hodně dám na disciplínu, to už se dneska asi moc nenosí. Já si ale myslím, že když bude Štěpán mít ke mně důvěru, ale zároveň mantinely, ochrání ho to. Taky je důležité umět naslouchat, trávit spolu čas a vést dítě ke sportu. Ten je naprosto ideální.

EVROPA NÁM NESTAČÍ...

Užitečné internetové adresy pro rodiče, jejichž děti mají problémy s drogami: www.drogy-info.cz, www.drogovaporadna.cz, www.odrogach.cz.
Přehnané nároky rodičů mnohdy dohánějí dospívající dívky k drogám. "Zátěž, která je kladena na dívky v pubertálním věku, je nesrovnatelně vyšší než u chlapců," řekl v rozhovoru pro tisk primář oddělení pro léčbu závislostí žen Psychiatrické léčebny Bohnice Václav Dvořák. "Nároky na vzhled, vzdělání, zachycení nových trendů... V součtu to tvoří extrémní nárok. Přitom podpora a zázemí ze strany rodičů je slabší."
Po levné marihuaně a extázi začíná být oblíbenou "taneční" drogou kokain a také pervitin. Téměř třicet procent teenagerů navštěvujících diskotéky už s nimi mělo co do činění.
Češi do 24 let jsou druhými nejnáruživějšími kuřáky marihuany v Evropě. Po mladých Španělech.
V Česku je evidováno 30 200 problematických uživatelů drog páchajících trestnou činnost. Dvě třetiny z nich užívají pervitin. Stránky www.bezpecnyinternet seznamují děti vhodnou formou s riziky na internetu.

PSYCHOLOGIE

PhDr. Ilona Špaňhelová (OD ROKU 1995 VEDE SOUKROMOU PSYCHOLOGICKOU PRAXI, V LETECH 2001-2005 BYLA HLAVNÍ SUPERVIZORKOU LINKY BEZPEČÍ, PRAVIDELNĚ PUBLIKUJE, KONTAKT: WWW.SPANHELOVA.CZ)

NESDĚLUJEME POCIT

1. Myslíte si, že současná doba přinesla mezi rodiče a děti jiné problémy?

Určitě ano. Jsem si jistá, že jedna i druhá generace problémy měla a má. Je to z mého pohledu naprosto přirozené, protože jak jde dál technický pokrok a jiné vymoženosti, je méně času mezi rodiči a dětmi. Méně času na naslouchání, protože se musí víc stihnout... Děti sedí více u počítačů, jsou méně vedené k mluvení, k argumentaci, odůvodňování. Mnohdy jim chybí sebevědomí, vedení k řešení konfliktů. Kameny úrazu jsou tedy: jak vše stihnout, naplánovat, jak si být jistý sám ve světě, který je někdy příliš dravý.

2. Jakých největších chyb se podle vás dopouštějí rodiče v komunikaci se svými dětmi?

Nenechají dítě domluvit, neslyší jeho argumenty. Nejvíce se dopouštíme chyb v tom, že neučíme dítě mluvit o jeho pocitech. Také my rodiče to neumíme - mluvit o svých pocitech, neumíme je sdělovat dítěti. Neumíme ho nechat nahlédnout do našeho života z hlediska pocitového, ne faktického. Například při večeři vyprávíme manželovi, jaký je kolega v práci, a neřekneme už (dítě to všechno slyší), co všechno to dělalo s námi - jak jsme naštvaní, překvapení, nešťastní, smutní.

3. Kdy je podle vás situace v rodině "zralá" na to, aby všem zúčastněným stranám pomohl psycholog?

Když si nevědí v rodině s něčím rady, nestačí jim vlastní úsudek. Nebo se rodiče chtějí u odborníka dozvědět, že to, co chtějí udělat, je i z hlediska psychiky dítěte v pořádku. Rodiče někdy nevědí, jak situace na děti působí. Chtějí se o tom přesvědčit také prostřednictvím nezúčastněného člověka - psychologa.
Nebo se najednou dostali do nové situace - často krizové - a nevědí, jak na ni zareagovat (smrt blízkého, rozvod, šikana...)

4. Které věty, jež rodiče dětem říkají, byste zakázala speciálním "zákonem o spokojené rodině"?

Takových vět je asi spousta. Napadají mě ty, které jsou nepravdivé a kterými si chce rodič něco vymoct, vydobýt. Například: "Nebudu tě mít rád, když...", "Už se tady neukazuj, pokud...", "Jestli to neuděláš, tak..."

5. Jak vysvětlit dítěti, že učení a škola jsou důležité?

Učit je už zhruba od dvou let mít určité povinnosti, za které bude jen dítě odpovědné.
Tak si je potom jisté, že škola je další potřebnou odpovědností. Dávat dítěti osobní příklad v překonávání překážek a motivovat ho, co tím dokáže, když bude chodit do školy...

ZOUFALÝCH DĚTÍ PŘIBÝVÁ...

Pravděpodobnost větších psychických obtíží je asi o 60 % vyšší u dětí, které před televizí nebo počítačem tráví přes dvě hodiny denně. Podle posledních průzkumů se ukazuje, že negativní účinky sledování televize a používání počítače jsou závislé především na času u nich stráveném.
Psycholožka Jiřina Prekopová: "Dítěti je potřeba ukázat, že smír je důležitější než svár. Aby vědělo, že se na rodiče může spolehnout a že co řeknou, to platí. I rodiče však musejí umět přiznat chybu." Průměrný otec se věnuje dítěti během týdne pouhých sedm minut denně.
Stačí dvacet minut společného předčítání a prokazatelně se obnovují psychologické vazby mezi rodiči a dětmi, prokázali (mimo jiné) odborníci spolupracující s projektem Celé Česko čte dětem.
Čísla z Linky bezpečí za poslední čtyři roky stoupají. K nejčastějším problémům patří potíže s komunikací v rodině. Vedoucí Linky Hana Petráková potvrzuje, že závažnost řešených problémů se prohlubuje. Od roku 2007 vzrostl počet volání týkajících se šikany téměř o polovinu. Hlavními tématy telefonátů jsou dlouhodobě problémy dětí s láskou a partnerstvím, rodinné a vrstevnické vztahy. Nejvíce se na Linku obracejí děti a dospívající z Moravskoslezského kraje, nejméně z Jihočeského kraje. Typickým klientem Linky je čtrnáctiletá dívka.
Rodičovská linka, na které můžete bezplatně konzultovat své problémy s výchovou potomků, má číslo 840 111 234.

PŘIPRAVILA: JANA DIVIŠOVÁ

Zdroj: Vlasta